"... orel přistál!"
"... orel přistál!"
Protože ne každý má přístup k originálním výstrojním předpisům a mezi lidmi pak vznikají ledajaké fámy o určení toho či onoho druhu výstroje či výzbroje, budu zde postupně uveřejňovat popis nutných výstrojních součástek. Bude nepravidelný, takřka až chaotický, podle toho, jak mi čas dovolí. Na vaše dotazy se ale pokusím odpovídat v co nejkratším termínu.
Důstojníci Cavalry, Foot Guards a Royal Army Veterinary Corps nosili polní boty z hladké hnědé kůže, šněrované na 7-9 oček podle přání důstojníka. Na horním okraji je chlopeň zapínaná na přezku. Používáno s koženými holenicemi zapínanými na 3 přezky široké 1". Při manévrech a výcviku bylo předepsáno použití hnědých kotníkových bot. U ČSOB je fasovali motocyklisté pro nedostatek speciálních bot.
Předpis určuje použití hnědých kotníkových bot z granulované kůže bez vyztužených špiček.
Podobné jako boty pro důstojníky jezdectva, ale holenice je integrována přímo na botu. Přední strana je vyztužena velrybí kostí, vzadu se nachází poutko široké cca 5/8". Holenice je zapínána opět na 3 mosazné přezky šířky 1".
Boty z černě barvené granulované kůže, vysoké nad kotníky, s našitým zpevněním špičky a paty z hladké kůže. Velikosti se rozlišují na šířku nohy (S, M, L) a velikost v číslech (4 - 15). Podrážka v základním vzoru kožená, vybavená podkůvkami s hranatými hřeby vzadu, s vruty se zapuštěnou hlavou vpředu. Tvar cvočků do podrážky byl stanoven na kulaté cca 1" v průměru. Do roku 1942 platilo předválečné ustanovení o 25 cvočkách po 5 ks v 5 řadách. Rozkaz ACI 823 (18/4/1942) redukoval počet na 15 (5 ks ve 3 řadách), ACI 1827 (29/8/1942) na 13 ks v jedné podrážce (od špičky 2/3/4/4). K zavazování se používaly černé kožené tkaničky o průřezu 1/10x1/10". Pro dosažení patřičného lesku při použití dubbinu se přes zákazy nadřízených používal benzín, žehličky apod. Od 1943 se dubbinem impregnoval již jen jeden pár bot, druhý (pro přehlídky a vycházky) pár již mohl být ošetřen leštidlem (např. Kiwi).
Od října 1941 (ACI 1983 11/11/1941) bylo po schválení velícím důstojníkem personálu CMP (Provost Wing) povoleno použití gumových podpatků ze zdravotních důvodů kvůli časté službě na tvrdém povrchu. Úprava nebyla povolena u nových bot a z neupřesněných zdravotních důvodů bylo zakázáno použití gumových podešví.
Od roku 1937 (ACI 246 14/7/1937) se zakazovalo použití okovaných bot (cvočky v podrážkách) při řízení vozidel. Od 21/3/1942 (ACI 611) se toto nařízení vztahuje jen na řidiče v kurzu řízení motorových vozidel a transportérů (carriers) včetně ATS. Nařízení se rozšiřuje 16/9/1942 (ACI 1969) na jakkoliv okované boty i pro posádky AFVs, od roku 1943 i na vyloďovací službu RASC. Místo toho se používala podrážka z tvrdé gumy, profilovaná kruhovými výstupky o průměru cca 0.5". Od roku 1942 docházelo k místním úpravám bot výsadkovými jednotkami, kdy podrážka byla nahrazena měkkou mechovkou.
Důstojníci mají povoleno nošení hnědých kožených bot (nikoliv jelenicových) na zavazování, s i bez ochranné špičky (důstojníci skotských pluků a RTR černých) k Service Dressu na vycházky, při práci v kanceláři, mimo útvar a při tanci v místnosti.
Poddůstojníci a mužstvo mohou nosit černé šněrovací boty s nebo bez ochranné špičky k Service Dressu na vycházky, k Battle Dressu při tanci v místnosti nebo k Undressu na vycházku.
Všechny hodnosti jsou oprávněny nosit civilní hnědé či černé boty nebo polobotky při všech výše uvedených příležitostech. Všechny hodnosti jsou oprávněny nosit černé civilní boty nebo polobotky s Undressem na vycházku nebo mimo služby u útvaru. Zakazuje se nošení semišových bot (s výjimkou pouštních, je-li k tomu důvod).
Současně se zakazuje použití spinek nebo ovinovaček při práci v kanceláři, mimo útvar a na vycházce (ACI 1239 12/10/1940, ACI 1328 26/7/1941 etc.)
Zavedeny 26/7/1941 (ACI 1331) pouze pro poddůstojníky a mužstvo. Použití bylo vymezeno jen na službu spojenou s jízdami, jinak se nařizuje používání standardních kotníkových bot, spinek a BD kalhot. Jde o černé vysoké boty z granulované kůže bez ochrany špičky, zapínané na šněrování a nahoře na chlopeň se 3 přezkami šířky 1". Před podpatkem pravé boty se nacházela (do 17/5/1944 ACI 733) kovová destička na ochranu podrážky při startování motocyklu.
Dva páry místo kotníkových bot přiznány dle ACI 1288 (17/6/1942) personálu námořních AA Rgts., Royal Artillery.
Určeny pro tělocvik a jako lehká obuv, je-li nošení povoleno (např. v dopravních letadlech, nemocnicích a mimo službu v kasárnách). Podrážka, špička a pata z jednoho kusu gumy, svršek z rezavě hnědého plátna, zavazované na tkaničky. Bata shoes byly klasické bílé plátěné tenisky na zavazování, jaké se u nás vyráběly ještě do 90. let. Alternativní britský název byl Dunlop All Purpose Shoes podle jiného výrobce.
Na Středním Východě po obsazení francouzských mandátních území některé útvary zavedly používání kožených páskových sandálů podle francouzského vzoru. Spolu s postupem Spojenců se tento zvyk rozšířil do celého Středozemí. Šlo o neschválenou výstroj, proto bývá vidět občas na fotkách rekreačních táborů v Egyptě a v Levantě. Častěji se objevuje na fotkách LRDG, SAS, SBS či PPA.
Kotníkové boty z reverzní hovězí kůže, určené pro boj v pouštních oblastech. Vojáky vysoce ceněné avšak málo trvanlivé.
Černé gumovky pod kolena, vnitřek futrovaný jemnou bílou plstí. Lité z jednoho kusu, podrážka mřížový vzorek, podpatek s kroužkovým vzorem. Vzhledem k tomu, že vznikly otiskem kožených lepených bot do formy a následným vyhlazením (jak britské!), nachází se na povrchu i dělící roviny jednotlivých dílů svršku. Pro pohodlnější nošení se ohrnovaly. Vyrábí se v malé modifikaci dodnes. Ne nadarmo se pak pluku Duke Wellington's Owns přezdívalo Duke of Boots' Owns...
Kanadský vzor vzdáleně podobný US Overboots, ale v dolní partii zavazovaný tkaničkou na 5 dírek, v horní partii na dvě US ocelové černěné přezky. Gumová černá bota z jednoho kusu, podrážka mřížkovaná, podpatek také. Nepřevlékaly se přes botu, ale přes několik ponožek rovnou na nohu.
Ochranné maskovací návleky pro použití se sněhovým kompletem. Svršek z bílého impregnovaného plátna, zavazovaný na tkanicemi kolem kotníku. Zvednutá podešev ze vzorované bílé kůže. Řada Kanaďanů si nechávala posílat z domova Rubber Snow Overshoes, White, masivní převlékací boty stříknuté z bílé gumy a zapínané na přezky. V Kanadě používané tehdy i dnes (v mírně modifikované podobě) pro službu v polárních oblastech.
Speciální vzor pro studené klima až do -42°C. V zadní části podpatku drážka na kandahárové vázání. Přidělovány o číslo větší, nošené se dvěma páry ponožek a vnitřní plstěnou vložkou.
Podobné jako FP boty, ale určené pouze pro lyžařské jednotky.
Prevence zákopové nohy ušitá z dekové plsti, indikované při minusových teplotách, kdy ještě nebylo nařízeno přezutí z těžké obuvi do mokasín. Krytka na prsty u nohou určená pro nazutí do boty, zavazovaná tkanicí kolem kotníku.
Používány při dlouhodobých teplotách pod -42°C, kdy již nebyly tvrdé boty pohodlné. Nosily se spolu s plstěnými vnitřními botičkami.
Pro normální nošení byly určeny šedé vlněné ponožky do půlky lýtek. Do listopadu 1941 se vydávaly 3 páry na osobu, od 01/11/1941 (ACI 2154) se v domácích posádkách fasovaly 4 páry per pers., v zámoří zůstával počet stále na 3 párech. Důstojníci byly oprávněni k držení nejméně 6 párů. Od 17/12/1930 (ACI 479) byly znovuzavedení hnědé vlněné ponožky pro pacienty ve vojenských nemocnicích. Personál ATS fasoval 3 páry khaki kotníkových ponožek.
Khaki podkolenky fasovali důstojníci nejméně ve 4 párech pro nošení s Khaki Drill oblečením (KD kalhotami, šortkami nebo Bombay Bloomers). Důstojníci sloužící v chladných oblastech dostávali 2 páry silných vlněných podkolenek bez spodní části (neplést se štulpnami, nepatrně se to liší) a 4 páry těžkých vlněných ponožek (Island) nebo 6 párů (arktické klima). Pro nošení s motocyklistickými botami byly určeny bílé nebo khaki asi 0,5" tlusté vlněné podkolenky v délce 17".
Normální štulpny byly vyráběny z tmavě hnědé vlněné pleteniny a nosily se přetažené přes vršek ponožky. Použití byly povolené pouze s KD oblečením (šortky, Bombay Bloomers) nebo pro Kilted Rgts. v poli. Na svém místě byly drženy podvazky, k jejichž nošení byly oprávněny jen některé pluky (skotské, irské apod.). Dvě zhruba 4" dlouhé a 1" široké stužky zakončené nejčastěji do "vlaštovčího ocasu" byly připevněny k 0,5" širokému proužku oděvní gumy. Nosily se natažené kolem lýtky přes štulpnu těsně pod ohrnutím v jedné rovině s rameny. Pro ceremoniální použití pak byly určeny různě barvené štulpny v souladu s plukovní tradicí. Barvy, tvary a styly se lišily nejen podle pluků, zbraní či služeb, ale i v jednotlivých praporů.
Pro muže se souprava spodního prádla sestávala ze spodního trička (krátký nebo ještě kratší rukáv) a krátkých nebo dlouhých spodků různých modelů. Materiál byl bílý nebo khaki bavlněný úplet, aertex, plátno (v kombinaci) apod. Při větších mrazech se používalo vlněné spodní tričko s polodlouhým rukávem a dlouhé vlněné podvlékačky. Když nastaly opravdu mrazy i podle britských měřítek, pro statické použití (tábor, poziční válka atd.) se do battledressových kalhot vpínala silná vložka z jerseyské vlny. Mezi spodní prádlo se dá řadit i String Vest, což je základní vrstva oděvu nošená vždy na holém těle. Důvod byl jednoduchý - v zimě udržovala izolační vzduchovou vrstvu, v létě zabraňovala přilepení propoceného oděvu na tělo. Jde o vestu vypadající jako tílko spletenou z tenkého provázku s řídkými oky. Existovaly dva vzory lišící se materiálem ramenního dílu. 1. vzor měl ramena spletená z provázku stejně jako zbytek, 2. vzor měl ramena ze pruhů úpletu. Datum zavedení neznám, mám druhý vzor datovaný 1942.
Britská služební košile byla z vlněného khaki materiálu zvaného angola, s hladkou přednicí a bez náprsních kapes. Délka asi po stydkou sponu, vzadu o něco delší, s dlouhými rukávy zapínanými na zápěstí na knoflík, bez límce (byl připínací na 3 knoflíky), krční otvor lemovaný béžovou bavlněnou stuhou. Rozpínání bylo jen poloviční, nejčastěji na 3 kovové knoflíky. Vzhledem hrubosti materiálu byly velice vyhledávané kanadské a americké košile, zvláště s límečkem.
Jednotky umístěné v Indii měly před zavedením khaki košilí ve výstroji košile šedé (starý vzor, používaný již od Krymské války do 30. let). Kvůli válečnému nedostatku materiálu je možné je vidět u jednotek na Dálném Východě, indickém válčišti i na Středním Východě do roku 1941.
Základním druhem košile pod uniformu byla bezlímečková košile z angoloviny nebo flanelu přetahovaná přes hlavu, zapínaná na 3 kovové knoflíky, s dlouhým rukávem. Variace národních armád Commonwealthu byly časté.
Od podzimu 1944 se objevily košile s integrovaným límečkem, opět bez kapes a nárameníků, zapínané na tři knoflíky. Flanelky byly určeny ostatním vojákům, důstojníci fasovali košile z popelínu. Kravata k nim byla povinná. Z hlediska evropského válčiště je podstatná ještě kanadská košile, v nezměněné podobě vyráběná i po válce. Je rozpínací až dolů na 6 knoflíků, se skládanými náprsními kapsami, knoflíčky na rukávech umožňující vysoké zapnutí vyhrnutého rukávu a dvěm knoflíky na náprsence pro upevnění rozhalenky.
Důstojnický vzor připomínal střihem kravatu a byl vyroben z kvalitní vlněné příze. Pro běžné vojáky byly určeny nastříhané pruhy vlněného úpletu šířky okolo 1,25". Barva kravaty se vybírala kontrastní k barvě košile - existovaly ve variantách od béžové po tmavou olivovou zeleň.
Existovala řada vzorů, používaly se i předválečné rozpínací cardigany. Obecně však byly svetry vyráběny z vlny barvené na nenápadné odstíny (khaki, světle zelená, šedá, hnědá apod.). Některé modely měly podšité lokty, jiné zase otvory pro nárameníky. Jersey byl svetr s výstřihem do V zapínaný na 2 - 3 knoflíky do půlky hrudníku, pullover neměl knoflíky a výstřih byl do V nebo ke krku.
Dvoudílné pyžamo z modrobíle pruhovaného flanelu, zapínané na 4 bílé plastové knoflíky (vrchní díl) nebo zavazované na bavlněnou tkanici (kalhoty). Náprsní kapsa byla umístěna na levé straně. Příklopec nebyl zajištěn knoflíky. Používalo se v kasárnách nebo v nemocnicích.
Neseno vojákem:
Celková váha neseného materiálu je předpisem určena na 30 kg na muže. K tomu se ještě přidávalo podle potřeby:
Vezeno v praporním transportu (každá četa měla vyhrazený vlastní 15 cwt. GS náklaďák):
Do nich se skládalo následující:
Při pobytu v týlovém táboře se ještě přiděloval na muže jeden velký lodní pytel (Large Kit Bag) s jedním stanem na dva muže (pokud nebydleli v pevném táboře s postavenými zvonovými stany), 1 podlážka na muže + spací pytel, plátěný džber a umyvadlo pro dva muže společně.